Komplexní služby a výrobky pro vypalování značek a cejchů

Španělé pak přivezli tyto praktiky do Ameriky s prvním dobytkem z Evropy. V pozdním 16. století experimentoval Hernán Cortés s chovem dobytka na severním území dnešního Mexika. Označoval svůj dobytek a jeho značka, tři latinské kříže, byla zřejmě první značkou použitou na západní polokouli.

O masové rozšíření cejchování zvířat se postarali především kovbojové a rančeři na americkém západě. Typické "značkovací železo" sestávalo s ocelové tyče na konci s jednoduchým symbolem, který nahřívali v ohni až do červena. Pak přitisknutím na kůži zvířete došlo k vypálení této značky.

Cílem byla především možnost pást, nebo odhánět na trh, velká stáda, která pak podle těchto značek dokázali roztřídit dle vlastnictví jednotlivých farem.

Velice brzy se staly cejchy, tak početné, že bylo nutné jejich symboly zaznamenávat do knih. Následovalo vytvoření zákonů: vyžadujících používání těchto značek, o kontrole skotu v jednotlivých oblastech a sankcích za nepoužívání cejchování, či neoprávněný prodej dobytka.

Tradice značení dobytka přešla z Ameriky do Austrálie roku 1866, kde se rozvinula v odlišný soubor tradic a technik. I zde museli po roce 1897 majitelé své značky registrovat, aby tyto vypalované, či malované, značky nebyly nelegálně duplikovány.

Vypalování identifikační značky do kůže zvířete, byl až do vynálezu tetování, jediný způsob značení, který byl viditelný po celý život zvířete.

Alternativou vypalování do kůže je vypalování do rohoviny - u druhu skotu s rohy, nebo např. do kopyt - specialita u koní. Tato alternativa ale není příliš rozšířená pro svoji netrvalost - kopyta i rohy rostou a tak značkování se přibližně každých 6 měsíců musí obnovovat.

I v dnešní době je značkování dobytka vypalováním cejchu v některých zemích hojně používáno. Mnohé západní státy USA mají velmi přísné zákony týkající se této činnosti v chovatelství.

Jako konkurenční typ značení, či jako doplněk se v dnešní době také používá značení tetováním kůže, vymražením (kapalným dusíkem) a samozřejmě elektronické RFID čipy implantované pod kůži. Tyto čipy jsou v ČR již několik let běžnou praxí ve větších chovech a díky nim je pak elektronicky řízen celý chov se zaměřením na detaily každého jednotlivého zvířete (např. u krav záznamy dojivosti, spotřeba krmení, atd.).

Všechny doposud zmíněné metody jsou značkovací metody trvalé. Kromě nich se ještě používají metody značení dočasné. Jedná se o značení barvou, vystříhávání značky do srsti, obojky, ušní visačky, nožní kroužky, aj.

(Skrýt článek)